Láskyplný vztah a respektující přístup

Už na vysoké škole jsme si s Natálkou definovaly, co vnímáme jako nejdůležitější body při výchově a vzdělávání dětí. V rámci studia a praxí, které jsme absolvovaly, jsme měly možnost si své priority jasně utřídit. V rámci státního školství nám u pedagogů mnohdy chyběl právě upřímný vztah s každým jednotlivým dítětem, který byl leckdy imitován povrchním pitvořením se na děti, bez hloubky autenticity, kdy je dítě vnímáno jako stvoření značně infantilní, nebo, a to v horším případě, kdy se se jednalo o odměřený a komisní přístup.

Věděly jsme, že nás děti nadevšechno na světě baví, že nás inspirují svým přirozeným "uměním života", že si s nimi umíme užít každou chvíli naplno a taky, že je bereme vážně. Kromě vnitřní motivace, kterou naše takříkajíc vrozená láska k dětem bezpochyby je, jsme se soustředily i na komplikovanější části pedagogické práce. Znalost vývojové psychologie a didaktiky. Protože pro kvalitní práci s dětmi samotný cit nestačí. Za celým Sedmikvětem stojí odborné teoretické znalosti. :))

Uznávaným psychologickým faktem je, že období raného dětství a předškolního věku je pro osobnost člověka tím základním a nejvíce směrodatným. Proto je důležité, jak je na děti v tomto věku působeno, kdo a jak s nimi tráví čas, co děti vnímají okolo sebe. Všichni víme, že jsou to malé-velké "houby". Je také známo, že se děti nejlépe a nejvíce učí právě nápodobou. A k tomu se nekompromisně váže to, že nároky na osobnost pedagoga v Sedmikvětu skutečně nejsou malé. Hledáme nejenom renesančního člověka, který je napůl skaut, ale má mnoho dalších osobnostních vlastností, které mohou v pomyslném diagramu leckdy stát naproti sobě. Spolehlivost, kreativita, zodpovědnost, otevřenost ke změně, důslednost, dostatečná sebedůvěra, empatie, kolektivní duch, optimismus, dovednost komunikace, vyrovnanost, nadšení, samostatnost, trpělivost, odhodlání a vytrvalost. To vše jsou aspekty, bez kterých se u nás neobejdete. A hlavně žádná rigida, protože na ztuhlost ve školce zkrátka není místo. Takže všechna čest, naše velký holky, a teď, abychom pokročili dále! :))

Východiskem celého našeho působení na děti je především láskyplný vztah, který si s nimi tvoříme. Jsou děti, které se vám hned vrhají do náruče, zároveň tak jsou i děti, které jsou ohledně fyzického kontaktu zpočátku velmi rezervované. Jsou děti, které jsou smutné uvnitř a na povrch se žádná ze slz smutku nevydere a jsou děti, které reagují na vše velmi silně a viditelně. A takových protikladů bychom našli nespočet.  Od prvních chvil, kdy poznáváme nového člena naší sedmikvětí rodiny, máme jeden jasný cíl. Najít si k dítěti osobní cestu, co nejdříve poznat jeho individualitu a navázat s ním vřelý vztah. Důvěra mezi dospělým a dítětem z našeho pohledu funguje jako odrazový můstek pro veškeré další učení. Učení o sobě samém, o vlastním jednání a rolích ve společnosti, o vlastních možnostech, snech a potřebách. Z vřelého vztahu, postupně roste i samotná motivace dětí. Když vás mají rádi a věří vám. Když se cítí bezpečně. Proto transparentnost a autenticita. Protože když je sranda a bavíte je, budou vám naslouchat a vámi předávané znalosti si zapisovat za uši. Takhle jednoduché to je.

Respektující přístup pro nás znamená také obousměrnou šipku. V zavalení stovek poučných knih, se člověk, v honbě za ideální výchovou, může snadno ztratit. Zapomene pak lehce na to, že je potřeba nejenom respektovat osobnost dítěte a jeho potřeby v rodině, ale zároveň respektovat i sebe sama a očekávat respekt k vlastní osobě i směrem od dítěte. Nezapomínat na sebe a zároveň se snažit být transparentní a autentický. My hledáme správnou cestu respektujícího přístupu skrze laskavé a spravedlivé jednání, spojené s pevným a klidným vedením, jasnými hranicemi a důsledností. Pocit bezpečí a jistoty se v dětech, v návaznosti na vše zmíněné, pak dostavuje přirozeně. Vědí, že se mají o koho opřít, že je pro ně dospělý silnou a mírnou silou, která jim pomůže, ale i nastaví zrcadlo a dodá potřebný řád, případně zasáhne a použije právo veta. A aby pravidla pravdivá, nápomocná a vymahatelná byla, musí platit pro všechny. Velké holky chybují a když je potřeba, omluví se. Velké holky děti prosí a děkují jim, nedávají povely. Když je něco přes čáru, postaví se za sebe a děti poznají, že to je stopka. Velké holky si všímají světa okolo a chovají se tak, jak to od dětí samy očekávají.

Kruh se uzavírá a my jsme zpátky u nápodoby. Chceme-li, aby z našich sedmikvětích dětí vyrostli zdraví, sebevědomí lidé, kteří nejsou lhostejní, mají velké srdce a umí se sebou spokojeně žít a nakládat, musíme jim být příkladem.

A proto se při tom všem snažíme nazapomínat na zdravý rozum a na to, že jsme taky všichni jenom lidi. Protože hledání stability a vyrovnanosti je setrvalým, nejenom školkovým, koloběhem. :))