Blízký vztah k přírodě
Rok v Sedmikvětu plyne podle ročních období a my se v něm soustředíme především na změny v přírodě a propojenost s ní. Náš každodenní pobyt venku je provázán tradicemi, slavnostmi, a vnímáním života v cyklech, kdy prožíváme přirozený rytmus dnů i měsíců v závislosti na oslavách ročních svátků.
Naším působením chceme v dětech pěstovat zdravé sebepojetí a individualitu, zasazenou a propojitelnou se společností ostatních. A taky si moc přejeme, aby se sebou děti uměly nakládat, znaly svoje silné i slabé stránky, nebály se výzev a zároveň byly empatické k okolí. Hodně času stráveného venku nám s naším snažením ohromně pomáhá.:))
Z pohledu dospělých v rámci sedmikvětího týmu, vnímáme přírodu a pobyt v ní jako jeden ze základních pilířů našeho spokojeného života. Je to prostředí, ve kterém rády relaxujeme, necháváme se inspirovat, prožíváme sílu přítomných okamžiků a které nám dodává pocit svobody, sounáležitosti a vlastní volby. Zároveň si uvědomujeme, že náš vztah k přírodě byl hodně formován právě v dětství.
I proto, je pro nás velkým cílem děti vést k vnímání přírody, nazření jejích koloběhů a ekosystémů a vytvoření si kladného vztahu k ní. Environmentální výchova je základním stavebním prvkem našeho působení na děti. Přejeme si, aby od nás děti odkoukaly empatii vůči všemu živému, aby rozvíjely svou všímavost jako opak lhostejnosti a apatie. A snad se jim tak dostalo jakési základní výbavy pro život; umění utvářet si vlastní vnitřní spokojenost. :))
Venkovní prostředí s sebou přináší také mnohem vyšší míru psychohygieny. Nemusíme děti okřikovat a krotit. Je tu prostor na to, aby se každý vyběhal, vyřádil, zakřičel si a tím si dal možnost svobodně se projevovat a prožívat širokou škálu pocitů. Tenhle prostor, který s sebou přináší i následný pocit vnitřního klidu, je skutečně k nezaplacení. Podporujeme děti v tom, aby zkoušely nové věci, nebály se výzev a karambolů. Protože mají vždycky možnost a podporu k tomu, zkusit ten strmý sráz vyběhnout znovu, zachovat se příště lépe nebo se prozatím vyrovnat s neúspěchem. Protože chybu a selhání vnímáme jako součásti procesu! :))
Jde nám o přímou zkušenost a skutečně zážitkové učení. Příroda poskytuje hojně obojího. Můžeme dětem ukázat kopřivu a také říct, co se děje, když na ni člověk neomaleně sáhne. Naše děti mají ale víc možností si takové věci samy skutečně vyzkoušet a osahat. Nemusíme dětem vysvětlovat, co se stane s vodou když mrzne a zrovna tak nemusíme říkat, jaké plody padají ze stromů na podzim, protože jich už všechny děti mají plné kapsy. Nemusíme mockrát opakovat, ať bez holínek nechodí do kaluží, nebo že se leze na strom jen tak vysoko, odkud dokážu i slézt, zkrátka proto, že zpětná vazba od přírody se dostavuje přirozeně. Žádné zbytečné vštěpování. A hodně přímé zkušenosti. A o to jde!:))
Program venku záměrně tvoříme tak, aby v něm byla jistá dávka rutiny a toho, co už děti dobře znají. Naše místa v parku, stezičky po kterých chodíme, stromy u kterých se zastavujeme, ptačí krmítka, která plníme a křoviska, ve kterých se prolézáme. To vše zase zpátky pomáhá dětem k tomu, aby se cítily bezpečně. Rituály jako opora a jistota.
A pak samozřejmě neodmyslitelný pocit dobrodružství, který si ve skupině můžeme dopřávat dle libosti. Půjdeme prozkoumat nová místa? Nebo k těm, která už známe nazpaměť, vymyslíme nové příběhy? Nebo je prostě budeme pozorovat a vnímat, jak se v rámci dnů a plynutí ročních období mění? Nevytváříme si bahno uměle, zkrátka počkáme, až do hliněné prohlubně znovu naprší. Učíme se díky přírodě vnímat rytmus. A taky trpělivosti.:))
Nechodíme ven "jen na procházku" nebo na hřiště, jak tomu bývá v jiných školkách. Říkáme dětem, že na hřiště mohou chodit s vámi a dalšími členy rodiny, ale že náš společný čas venku je tu na jiné zážitky. Aby se naučily hrát si bez hraček a tím podporovaly svou fantazii. Abychom měly prostor na to si všimnout, že je po dešti a v kalužích jsou žížaly, abychom si mohly hrát ve spadaném listí, vnímat jeho vůni a kresbu. Abychom u dětí skrze společné hry podporovaly orientaci v prostoru a díky dostatku pohybu jim poskytly podmínky pro správně držení těla a rozvoj hrubé a jemné motoriky. A zkrátka proto, abychom ten čas venku skutečně využily ke svému dobru. Nesedíme na lavičkách a nekoukáme, jak děti jezdí po skluzavce. Strukturovaný školkový program si nosíme s sebou ven. Máme za to, že vše může probíhat i venku. Jen se častokrát té, obyčejně ztuhlé pedagogické obci, moc nechce brát si tenhle názor za svůj. Ano, je to práce navíc, ačkoli to má své nesporné výhody. A tady jsme u toho. Jde i o to, mít to nadšení a tuhý kořínek, když tak ráno čekáme na děti, venku sychravo nebo pod nulou, na sobě outdoorové oblečení místo kozaček a na zádech úplně narvanej baťoh, přes kterej je občas člověk sotva vidět. A my si moc vážíme našich holek lektorek, že do toho jdou naplno, houževnatě a s odhodláním!:)) Děkujeme za to, protože jste vážně hvězdy!:))
Na čas, když jsme s dětmi venku, máme jen 3 základní pravidla, která všichni respektujeme a díky kterým se nám spolu dobře funguje. Žádné zbytečné zákazy. Ale taky hodně důvěry v děti samotné. Docela easy. A funguje to.:))
1.) Vždycky na sebe čekáme na rozcestí.
2.) Jsme tak daleko, že na sebe vždycky vidíme.
3.) Když mě někdo zavolá, reaguju a zjišťuju, co potřebuje.
