Denní rituály a společné slavnosti

Čas v Sedmikvětu se opírá o stále se opakující rituály, které nás provází dny, měsíci a nakonec i celým školním rokem. Ale proč je to pro nás tak důležité?

Za prvé si myslíme, že tak můžeme dát dětem další kousek toho, čemu se říká bezpečí. Protože když vím, co mě čeká, cítím se jistěji. Můžu se tím pádem spolehnout a potažmo se odevzdat. Odevzdání nechápeme jako něco, kdy si člověk zvolí stav naučené bezmoci, nebo začne být apatický. Chápeme to jako výsledek procesu, kdy jsem vyhodnocoval, jestli něčemu a někomu mohu důvěřovat. Jestli jsem takříkajíc v dobrých rukách. Máme za to, že zrovna tak, jako je tomu u nás dospělých, probíhají podobné procesy i v hlavách (a snad i srdcích?) dětí. I ony se rozhodují. Jestli uvěří. Jestli je to za ně v pohodě. Jestli v nich začne růst důvěra. A když tahle moje důvěra doroste do patřičné velikosti, můžu najednou věci nechat plynout a sám se stát součástí dění.

Tak tedy takové menší shrnutí procesu přijímání a stávání se součástí školky.
Přijdu někam, kde nic a nikoho neznám. Bůh sám ví, co mě čeká. Možná se těším, možná mám strach, možná se mi stýská a možná, že všechno dohromady…

Ale… když jsou věci čitelné a jasně ohraničené, začínám jim rozumět a můžu tak předpokládat, co se bude dít. Orientuji se. Ve chvíli, kdy chod školky chápu, začínám se cítit jistější. Když se cítím jistý, začínám důvěřovat. Když důvěra vyroste, můžu přestat být ostražitý a začnu se uvolňovat. Když se cítím uvolněný, můžu nechat věci plynout a odevzdat se proudu. A když se chci stávat součástí koloběhu, potřebuji ho přijmout za vlastní. Začínám přijímat rituály, které jsem viděl od začátku. Že se každé ráno s chutí zdravíme, ať už na pražci nebo pařezu. Že den začínáme v kruhu, zapálením svíčky a básničkou. Že společně baštíme a stolujeme. Že nás před odpočinkem čeká mazlení a pohádka. A zkrátka, že je to pevný řád, o který se zády mohu opřít a cítit se (i díky němu) silný. A mít klid v duši.:))

Rituály jsou pro nás takové milníky dne, pomáhají abych rozuměl světu, protože se díky nim učím, co je dřív a co následuje. A milníky roku jsou zase společné tematické programy a výpravy třeba o Dušičkách, Masopustu a samozřejmě slavnosti s rodinami.

Společné slavnosti s rodinami vnímáme jako cestu pro tvoření sounáležitosti a komunity. Vytváříme jimi prostor pro uvolněnější a lidskou atmosféru, díky níž se potom mimoděčně smazávají bariéry ve vztahu pedagog - rodič a vzniká podhoubí pro bližší spolupráci školky s rodinou a upřímnou komunikaci. Je pro nás důležité, abychom spolu měli přátelské vztahy a právě potkávání se takovýmhle způsobem tomu velmi napomáhá. Protože jsme jedna velká sedmikvětí rodina -  zkrátka všichni dohromady! :))