NÁŠ TÝM

Jsme dvě kamarádky, Natálie a Lucie, a už na vysoký škole jsme se rozhodly, že si společně splníme svůj sen a otevřeme si školku. Školku, která bude na míle vzdálená tradiční formě vzdělávání. Bude založená hlavně na tom, že děti i učitelky budou spokojené a společně s rodiči budeme tvořit velkou rodinu.
Převzaly jsme školku v Holešovicích, a tak vznikl Sedmikvět. Místo, kde se nám naše předsevzetí podařilo splnit. Tento rok jsme dokázaly otevřít další pobočku naší školky, a to u parku Jezerka v Nuslích. S tím je spojené i rozšíření našeho týmu o další "velké holky". Takže teď máme ty Sedmikvěty dva a my jsme s Natálkou nejšťastnější, že se nám podařilo vytvořit takhle pospolitou partičku, kterou spojujou stejný životní hodnoty a nadšení pro věc!:))

NATÁLIE
Natalie

Starost o mladší děti je pro mě vlastně celý život jeho nedílnou součástí. Už ve čtvrtý třídě jsem ráda chodila pomáhat paní vychovatelce do družiny k prvňáčkům a trousit rozumy. Pak se narodil můj bráška, který je o patnáct let mladší než já. Soužití s ním mi cestu k dětem otevřelo úplně. Jsou nejlepší, bezprostřední, pravdivý, čistý a za to všechno mají můj bezmezný obdiv. Teď jsem občas taková mamka dvanácti dětí. V pětadvaceti letech je to možná trochu bizarní, ale já bych neměnila. Jsem strašně šťastná, že se nám s Lůcou podařilo vytvořit takové prostředí, jaké v Sedmikvětu je. Líbí se mi, že se v práci cítím jako doma, a tak nějak věřím, že se u nás podobně cítí i naše sedmikvětčata a jejich rodiče.

LUCIE
Lucie

Když jsem byla úplně malá, chtěla jsem být učitelkou ve školce. Pak se moje sny o povolání v průběhu let hodně měnily, ale nakonec, když jsem vybírala vysokou školu, padl výběr zase zpátky ke kořenům. Potkaly jsme se tam s Natálkou a bylo jistým způsobem jasno. Chtěly jsme mít vlastní školku, kde se nebude používat umělá autorita vůči dětem a kde taky nebudou platit ta nesčetná komisní pravidla. Chtěly jsme to dělat přirozeně, jako v rodině, především skrz láskyplný vztah s dětmi a oboustrannou důvěru. A já osobně jsem chtěla školku, kam bude chodit i můj pes. Někdo se smál, jiný nám nevěřil, ale bylo mnoho lidí, kteří nás podporovali. A díky nim a také naší víře, že se nám to může podařit, se tak i stalo. Sedmikvět je pro mě naplnění mého poslání tady na světě. Je krásné vidět, jak se děti ukotvují, nachází a vyvíjí. To je jeden z nejhřejivějších pocitů, protože věřím, že z nich vyrostou správní a sebevědomí lidé, kteří budou šťastní. Zkrátka si vážím toho, že můžu o své práci říct, že ji skutečně miluju.

MARKÉTA
Markéta

V rámci studijních praxí jsem se začala věnovat práci s dětmi a přes různorodé jednorázové a dlouhodobější brigády jsem se nakonec dostala až do Sedmikvětu. A nyní si jsem jistá, že ne náhodou. Protože poprvé v životě vnímám práci zde ne jako chození do práce, ale jako docházení do prostoru, který je pro nás „velký holky“, děti i jejich rodiny bezpečným přístavem, kde má každý své místo. Každý den tady strávený je velký dobrodrůžo a jsem jednoduše šťastná, že mám možnost se od sedmikvětích dětí učit, jak žít život jako oni – upřímně, čistě, a tak nějak opravdově.

JANČA
Janča

Kdysi mi můj blízký kamarád vyprávěl o dvou srdcařkách - Lůce a Natálce a říkal, že bychom se měly potkat. Byl totiž přesvědčený, že si budeme lidsky rozumět a navíc věděl, že holky shání posilu do týmu.
Neuplynul tedy dlouhý čas a holky jsem navštívila.
Upřímně musím říct, ze jsem netušila, jak hluboko se mi Sedmikvět dostane do srdce. Myslela jsem si, že u holek strávím čas jen na brigádě, kde nasbírám spoustu zkušeností a posunu se zase o kousek dál. Tak to bylo po dobu skoro dvou let.
Jenže člověk míní, život mění.
Sedmikvět se stal mou rodinou, kterou ze svého srdce už jen tak prostě pustit nechcete.
A tak jsem se stala hrdým členem této výjimečné rodiny, za což jsem každý den moc vděčná. Neboť práce s dětmi je pro mě ta, která mi dává v životě smysl.
Pamatuji si, když jsem poprvé přišla mezi mé nové přátelé, měla jsem obavy ze seznámení, ale během prvních společných chvil mé strachy zahnala exploze emocí, vjemů a čisté nevinné lásky. Vnímám, že vzájemná podpora, kterou si při každodenních činnostech děti poskytují, by měla být jedině krásným příkladem nám, veleváženým dospělákům. Neboť o co by byly naše životy barevnější, kdybychom si občas pomohli do kabátků, rozdělili se o svačinu a sem tam se spolu vyváleli v blátě.

PÁJA
Pája

Svůj vztah k dětem jsem si vytvářela prakticky od 11 let, kdy jsem začala pečovat o svého mladšího brášku. 9 let jsem pravidelně jezdila na letní tábory s neziskovou organizací NIDAR, která pracuje s dětmi s vývojovými poruchami, především s poruchou ADHD, ADD. V rámci této organizace jsem absolvovala i několik kurzů a následně i moje vysokoškolské vzdělání bylo zaměřeno pedagogicky. Již během studia jsem měla možnost být součástí sedmikvětí rodiny, což byla pro mě krásná příležitost, kterou jsem ovšem musela pro svou (nyní dvouletou) Madlenku na čas opustit. Čas uplynul a já tu mohu být zpět spolu s novým sedmikvětím členem. Mohu říct, a to nejen z pozice lektorky, ale především z pozice maminky, že jsem velice ráda, když vím, že moje Madlenka bude vedena ve stejném duchu a se stejnými životními principy a hodnotami, se kterými se ztotožňuji. Strávený čas s dětmi je pro mne vždycky obohacující a smysluplně naplněný. Hodně mě baví i to, že děti často učí nás, i když si to často nemusíme ani uvědomit.:)

ELIŠKA
Eliška

Sedmikvětí rodina mě poprvé přijala před třemi lety jako lektorku do školky v Holešovicích. Teď se po letech vracíme, já i moje dcera do Sedmikvětu na Jezerce a jsem neskutečně ráda za příležitost, kterou nám tímto holky dávají. K malým dětem jsem získávala blízkost skrze mého brášku, přes malé bratránky, o které jsem se od mala pomáhala starat a další děti, o které jsem pečovala v rámci hlídání. Neméně cennou zkušeností bylo moje fungování ve skautu (přes 20 let, nejprve jako člen oddílu, později jako vedoucí i jako instruktor nováček). Těším se na to, co se od sebe s dětmi v Sedmikvětu navzájem budeme moci v následujícím roce naučit. Hurá na společná dobrodružství!

NATÁLKA
Natálka

Jmenuji se Natálie Zbyňková a není to tak úplně shoda jmen s naši druhou Natálkou - jsem totiž její maceška.
Dosud jsem se na činnostech Sedmikvětu podílela z pozice velkého fandy, malíře pokojů a uklízeče v jednom.
Na Natálku a Lůcu od začátku hledím s velkým obdivem s jakou volností a zápalem se vrhají do nových výzev.
Proto jsem při otevření druhé školky neváhala ani minutu a po několika letech strávených v kanceláři jsem se s nadšením přidala k sedmikvětí rodině. S velkou chutí do práce a notnou dávkou radosti se teď těším na nové cesty s vámi všemi:).